O stanování

Stanování není jen o postavení toho kusu látky a tyček, jak každý kdo mu propadl, ví. Spaní venku je něco, co ti poskytne úplnou volnost. Umožní jít spát kdekoliv chceš a kdykoliv potřebuješ. A kromě toho tě vtáhne do krajiny, zapojí do celého kontextu a ty pak okolí vnímáš úplně jinak a mnohem intenzivněji. Každý vrtoch přírody, každé ochlazení, každý lehký deštík prožíváš mnohem opravdověji a intenzivněji, než když víš, že večer budeš spát pod střechou a ve vyhřáté posteli, kde tě nic nemůže rozhodit. A pro tenhle kontakt s okolím přeci do přírody chodíme! Utéct před všedními zážitky a prožít úplně jiné, úplně nové!  

Obecně je v Pyrenejích klasické táboření (tzn. rozbít stan na několik dní a pobývat na stejném místě) zakázáno, nicméně tzv. "bivouac", tedy přespání na jednu noc bez stanu i se stanem, je povolen. I proto si mnoho trekerů na GR 11 balí stan a vyrážejí přejít Pyreneje i s tímto závažím.
S hledáním místa na spaní nikdy během celé GR 11 nebyl velký problém. Rovná místa i voda se nakonec pokaždé našla, jen bylo občas třeba nahlédnout i do map. :) (V Cicerone průvodci GR 11 jsou v rámci každé etapy trasy uvedeny zdroje vody i místa vhodná na kempování, to nám bylo velkou pomocí.)
Jeden problém se ale občas vyskytl.. a poměrně nečekaný- krávy. Zvídavé, až moc kontaktní a hlavně až moc velké.. 

Takový výběr zážitků s místním dobytkem, co se prochází po Pyrenejích: 
- jednou nás k smrti vyděsilo COSI, co se rozhodlo nám uprostřed noci pořádně omýt stan jazykem, ve tmě, vytržení ze spánku, tyhle podezřelé zvuky, divočina, čekali jsme nejmíň medvěda, ale nakonec jsme to hříbě, co nám olizovalo stan, vyděsili snad víc než ono nás
- zažili jsme pár probdělých nocí, kdy jsme poslouchali zvony krav a čekali zda se bude stádo přibližovat ke stanu a zkusí na nás šlápnout anebo ne
- jednou jsme museli místo plánovaných 25 km ujít o dalších 10 km navíc, protože pokaždé, když jsme se dostali do bodu, kdy už jsme byli od krav, které jsme právě minuli, dostatečně daleko, se za dalším horizontem objevily další krávy!

- nejlepší byl ale jeden večer, kdy jsme šli brzy spát, abychom nabrali síly na další dlouhý den.. bylo ticho a krávy byly daleko. Najednou jsme ale slyšeli jak se zvony přibližují...a nedlouho potom jsme slyšeli už i žvýkání trávy... Otevřela jsem stan, že vykouknu jak jsou daleko a najednou jsme si hleděly s krávou z očí do očí. Nikdy jsem si neuvědomila, jak jsme my lidé malí, hlavně když klečíme a proti nám stojí kráva! Pomalu jsem zacouvala a kráva zvídavě strčila čumák do stanu, olízla batoh, začmuchala co máme ve stanu za dobroty a šla dál. Ještě ten večer jsme se v zájmu klidné noci opět sbalili a rozhodli se dojít o něco dál s nadějí, že nás krávy nebudou následovat! Kravám jsme naštěstí utekli, ale jenom díky nim jsem pořídila mou zatím nejkrásnější fotku stanu s hvězdnou oblohou.. :) 
Takže stanování na GR 11 můžeme jen doporučit, zejména když si zvyknete na pár zvědavých krav! 
bonusové spaní?
Na GR 11 je ale jinak spousta možnosti spaní, od moderních horských chat, přes kempy až k hotelům v městech. V horách také ale existují tzv. "unmanned refugi", neobsluhované chatky, většinou jen malá staveníčka v různých stavech na přespání. My se setkali s verzí "v tom nespím ani za nic" i s variantou, kdy jsme byli nadšení, že si jeden večer a jedno ráno ušetříme práci se stavěním stanu. Často také slouží jako orientační bod v terénu a všechny jsou zaznamenány v Cicerone průvodci, včetně popisu v jakém stavu asi tak jsou. 
Stage 6: po výstupu z Hiriberri, sice s krásným výhledem i krbem, uvnitř byl ale nepořádek a vypadalo to, že si procházející udělali z chatky spíš wc.. 
Stage 7: schovali jsme se tu aspoň před deštěm (to je také důvod proč nemáme fotku zvenku!) a naobědvali se, hezká a čistá chatka. 
Stage 11: v nouzi přijatelná a krb byl lákavý! Ale vůně taky nic moc.. 
Stage 20: Refugio Puen del Corones, krásná chatka, kde přespávají horolezci druhý den ráno vyrážející na blízké vrcholky hor
Stage 31: Refugi de Baiau je krásná a udržovaná, vyspí se tu na postelích až 13 lidí, bohužel zde někteří kromě užitečných věcí jako zbytku plynu, jídla nebo zápalek, nechávají i odpad, tak jsme další šplhání do sedla absolvovali s pytlem cizích odpadů na batohu
Stage 43: hraniční město La Jonquera, v Katalánsku se v minulosti stavěli tzv. strážní věže, které dnes už postrádají smysl, a tak z nich vznikly nouzové útulky pro katalánce-poutníky, my měli to štěstí, že jsme zrovna šli s katalánskou rodinkou a tak jsme mohli noclehu využít s nimi
Na GR 11 bylo samozřejmě těchto chatek mnohem a mnohem víc, ale některé jsme jen minuli a některé jsme nefotili. Každopádně využít toho, že si člověk odpočine od stavění stanu a vyspí se pod střechou, je občas taky fajn zážitek! 
No a jak to bylo s jídlem? 

- vzhledem k rozpočtu a taky s ohledem na stanování bylo jasné, že si bereme vařič (i když by nejspíš bylo možné přejít Pyreneje po GR 11 a stravovat se pravidelně na chatách v kombinaci se studeným jídlem)
- jen jsme se museli rozhodnout jaký- jestli Easy-click (nacvakávací) anebo Coleman style (na závit).. nakonec jsme ale zvolili Easy-click, nechali jsme se inspirovat na jednom blogu, ale bohužel jsme měli přesto problémy.. většinou byl ke koupi spíše plyn na závit, asi se v posledních letech změnila móda.. proč nás nenapadlo vzít si oba vařiče (vzhledem k jejich váze by to byla jen zanedbatelná zátěž) anebo pořídit redukci.. to sami nevíme! 
- snažili se celou cestu vařit co nejrychleji, jednak jsme tím nechtěli zabíjet moc času a jednak jsme nechtěli plýtvat plynem, v tom nám usnadňovalo vaření Expres menu, všechna jídla jsou ohřátá během 3-4 minut, jinak jsme vařili převážně jen vodu na zalití bramborových kaší, kuskusu, rýžových nudlí, ale občas samozřejmě došlo i na delší vyváření polévek a těstovin

Takže průběh cesty, vaření a hladu vypadal následovně: 
1) stage 0: hned po příletu do Bilbaa a přejezdu do města jsme vyrazili na nákupy a v Intersportu pořídili plynovou bombu s vhodným uzávěrem easy-click
2) stage 11: Sallent de Gállego- pomalu dochází plyn, takže první pokus o koupi náhradního.. bohužel v obou velkých sport shopech mají jen camping gas, nakonec kupujeme alespoň PEPO v místním obchůdku
3) stage 14: začíná vážná nouze o plyn, využíváme zatím samoohřev (pár kapslí jsme si raději vzali) a trpíme PEPO, co nám šíleně špiní hrnec a vše co se v jeho blízkosti nachází
4) stage 15: KONEČNĚ kupujeme plyn, ale zacházka do města Torla- velký sport shop
5) stage 24: večer nečekaně dochází bomba a nemáme tedy co jíst! K snídani jíme bramborovou kaši zalitou studenou vodou, zbývá nám 15 km do kempu, snad tam bude plyn.. plyn v kempu není, kupujeme bagety a salámy, doufáme, že snad ve městě už bombu konečně koupíme..
6) stage 25: v Espotu konečně v jednom krámku kupujeme náš easy click!!! 
7) stage 32: Encamp, velký obchod Téchnic Esports- všechny typy plynů, raději už se díváme i do zásoby
8) stage 43: La Jonquera, v domácích potřebách mají i easy click

A co tu máme dál?

Back to Top