Wellington (5/5)

"Wellingtone! Už se blížíme! Brzy za sebou budeme mít celý Severní Ostrov!" Byli jsme nabiti novou energií, jakmile jsme překročili hranici regionu. Věděli jsme, že Tararua forest, který nám ležel v cestě jako poslední překážka před Wellingtonem, nebude jednoduchý, ale netušili jsme, že bude to nejtěžší, s čím se na Te Araroa setkáme.

Den 56 - 63 (8 dní, 11. 2. - 18. 2. 2020)
1541. - 1700. km TA, Poads Road - Wellington

Přibližná mapa TA :  Wellington

Zásoby na Tararuas

V Palmeston North, jen 60 kilometrů před začátkem regionu, jsme udělali velké zásoby- je ideálním místem na velké resupply na následující úsek TA (Tararua Range)- nejdelší bez možnosti dokoupení zásob na Severním ostrově. Obrovský Pak'n'Save  uprostřed města trekerovi poskytne vše, o čem se mu kdy snilo. Tuto variantu jsme zvolili i my, abychom si ušetřili kilometry navíc. 

Existuje totiž další možnost, kde si nakoupit jídlo na Tararuas a nést tak z Palmerston North jen zásoby na dva dny- Levin, který leží bezprostředně před Tararuas, nedaleko od TA- jde o 20 km dlouhou zacházku.

Na 150 km dlouhý úsek z Palmeston North až do Waikanae jsme nakoupili raději zásoby na 10 dní, počítali jsme s sedmi až osmi dny chůze a dvěma až třemi dny rezervy. 

Na 150 km z Palmeston North až do Waikanae jsme nakoupili raději zásoby na celých 10 dní, počítali jsme s sedmi až osmi dny chůze a dvěma až třemi dny rezervy.

Tararua Ranges

O Tararuas jsme slyšeli a četli mnohé, vždy se ale opakovala jedna kombinace informací: terén je náročný, postup je pomalý a počasí nevypočitatelné, sněžit prý může kdykoliv v roce.

Počasí je nevypočitatelné, sněžit může kdykoliv v roce, terén je náročný a postup pomalý.

Část Te Araroa pojmenovaná právě Tararua Ranges je rozdělena do několika částí. Vzhledem k vrtochům počasí a extrémní pomalosti postupu je tato 45 km dlouhá část TA rozdělena na jednotlivé sekce vždy končící na chatách, které jsou zde rozmístěné jen po pár kilometrech.  V ideálním případě přechod této centrální části Tararua Forest Parku trvá tři dny. 

Spaní na chatách je víc než doporučované, v tom mimo vrtochy počasí hraje roli ještě jedna věc- charakter terénu prakticky znemožňuje postavit si kdekoliv v Tararuas stan, tedy mimo oblastní v bezprostřední blízkosti chat.

Dle Trail Notes je doporučený postup následující: 

• den 1: Poads Road - Te Matawai Hut, 14 km / 7-8 h chůze

• den 2: Te Matawai - Dracophyllum Hut, 8 km / 4 h + Dracophyllum Hut - Nichols Hut, 5 km / 4 h

• den 3: Nichols Hut - Waitewaewae Hut, 8 km / 4-5 hours + Waitewaewae Hut - Pārāwai Hut, 10 km / 4-6 h.

A přesně tak jsme postupovali i my.

Na první část Tararuas Ranges treku jsme vyrazili kolem 13. h odpoledne. Nevěřili jsme, že nám 14 km zabere 8 hodin chůze. A to byla velká chyba. Tararuas nás přivítaly velkolepě. Prvních pár  kilometrů uběhlo jako voda, nijak výrazně obtížný terén, jen lehké stoupání. Ale následujících 8 km.. nešlo o stoupání samotné (celkem 800 v.m.), ale o jeho charakter. Kořeny a bahno, které nám snad vysávalo energii. Do Te Matawai Hut jsme došli úplně na kaši.

A další dva dny byly podobné. Pomalý postup, kořeny, obtížné stoupání a klesání, nepříjemné stezky v prudkém svahu, přelézání kamenů a klád.

Téměř celou dobu, kterou jsme strávili v Tararuas, jsme měli obrovské štěstí na počasí. Druhý den na cestě mezi chatou Te Matawai a Nichols Hut se nám dokonce otevřel krátký výhled do okolních kopců (viz fotografie výše, "Výstup na Pukematawai (1432 m.n.m.)").

Až třetí den, když jsme se probudili v Nichols Hut, jen kilometr a půl od místa, kde trasa překonává Mount Crawford (1462 m.n.m., nejvyšší bod Tararuas treku), která je jedinou delší otevřenou oblastí Tararuas s výhledy, jsme se setkali s poctivým místním počasím. Ráno jsme z okna viděli jen mlhu.

Mlha, lehký deštík a vítr, který lomcoval okenicemi, přestože jsme byli skrytí za hřebenem, nás  přesvědčoval o tom, zůstat ještě o trochu déle v suchu a bezpečí chaty. Ani jsme si nechtěli představovat jak silný vítr bude na hřebenovce vedoucí na vrchol. 

Odchod jsme odkládali, nebyli jsme si zcela jistí, zda vyrážet do toho nečasu. Mlha, lehký deštík a vítr, který lomcoval okenicemi, přestože jsme byli skrytí za hřebenem, nás přesvědčoval o tom, zůstat ještě o trochu déle v suchu a bezpečí chaty. Ani jsme si nechtěli představovat jak silný vítr bude na hřebenovce vedoucí na vrchol.

Vyrazili jsme až okolo desáté, ve skupince s kamarády, které jsme na chatě náhodou potkali předchozí večer, pro větší jistotu i bezpečí. Na vrchol jsme dorazili asi o hodinu později. Rychle se pokochali mlhovými výhledy, během chviličky promrzli a pak už běželi dolů, zpátky do bezpečí lesa.

Ani jeden z nás nečekal, že by Tararuas mohly pro nás být nejpůsobivější částí TA, ale absolutně nás pohltily. 

Ani jeden z nás nečekal, že by Tararuas mohly pro nás být nejpůsobivější částí TA, ale absolutně nás pohltily. V té změti kořenů a bahna bylo jakési kouzlo, které jsme na dalších částech TA už nepotkali..

Wellingtonská předměstí

Už tam budem? Wellington City

Téměr vše potřebné bylo vyřízeno, jen odeslání balíků se zásobami na část Jižního Ostrova jsme nechali až do Pictonu. 

Skoro jsme si ani nestihli užít a prožít ten pocit, že jsme právě překonali pomyslnou polovinu treku, celých 1700 km Severního Ostrova. To jsme si uvědomili až následující den v trajektu, když jsme sledovali vzdalující se břeh Wellingtonu. Je to tu, čeká nás Jižní Ostrov, divočina, hory, brody řek. Konečně!