Listopadové Norsko

Cože? Za 600 Kč zpáteční z Wroclavi do Osla? A už jsme měli koupeno. Na plány byl ještě čas. Vyhrabala jsem doma průvodce Norskem, našli jsme nejbližší přírodu, kde by byl nějaký pěkný trek na 6 dní a bylo to- nádherná náhorní plošina Hardangervidda, ideálně její přechod z Oddy do Roldalu!

A v případě časové tísně obejití nádrže Ringedalsvatnet s nádhernou Trolltungou. Rovnou v úvodu prozradím, že oba naše velkolepé plány krachly. Dole ve městě nás varovali před počasím, nahoře prý není neobvyklé, že přes noc napadne velká vrstva sněhu, a to by nás mohlo zpomalit natolik, že bychom nestihli letadlo.. a v turistických informacích na nás slečna zírala jako na blázny, že sezóna na Trolltungu skončila před týdnem! Cesta sice není uzavřená, ale počasí je nevypočitatelné jako v Hardangerviddě.. cesta nahoru ale byla jistá, tak jsme vyrazili do kopců!

Po dnu na cestě a noci v autobusu, třech hodinách čekání na otevření outdoor shopu, kde jsme potřebovali koupit plyn, byl výstup do kopce, který se zdál jako kolmá stěna, zdrcující. Nulová energie a únava ze mě udělaly naprostou a totální trosku, co se vyšplhala na první rovné místo v tom smrtelném kopci, a prakticky upadla. Teď, doma v teple, se divím, že jsem si nelehla někam do kopce a nenechala Matěje si hledat rovné místo jen pro sebe. Vyšplhali jsme asi 1000 výškových metrů. Vztekání cestou mě asi povzbudilo ve výkonu. Ale výhledy a západ slunce byly nádherné. 

Druhý den bylo už lépe, počasí nám vycházelo krásně, sluníčko, relativní bezvětří a jen malá vrstva sněhu ve 1400 m.n.m., to bylo počasí o hodně lepší než ve které jsme na začátku listopadu vůbec doufali!   

Pro přechod Hardangerviddy jsme se tedy raději nerozhodli a vydali se směrem na Trolltungu. Pomalu jsme postupovali až k vrcholu Moyfalsnuten. A v tichosti se shodli, že nebudeme spěchat na Trolltungu, i když nám počasí přálo, a spíš si užijeme severské přírody a klidu a ticha. Za celou dobu jsme nepotkali jediného turistu. Jediné, co naznačovalo, že stejnou cestou nedávno prošel i někdo jiný než my, byly stopy ve sněhu jednoho osamoceného chodce.  

Stmívalo se brzy a teplo nebylo. Ale na to jsme byli připravení, nabalení v merino prádle, zimních bundách a s sebou zimní spacáky a expediční stan. Pomohl i fakt, že od poloviny října do poloviny dubna je povolené i rozdělávání ohňů v přírodě.  

Skandinávie je snem všech milovníků přírody. Zdá se mi, že zdejší mnohem víc cítí svou zodpovědnost za prostředí okolo, uvědomují si následky svého chování, mají respekt k přírodě, a že zde hesla jako "leave no trace" nebo "co sis přinesl, to si také odnes" mají opravdový význam a jsou dodržována tak nějak přirozeně. To jsou taky důvody proč tu vůbec existuje a funguje možnost volně kempovat prakticky kdekoliv ve volné přírodě, včetně chráněných oblastí a národních parků. Snad si to brzy uvědomíme a naučíme se to i my ostatní a "right of roam" bude něco, co bude možné minimálně po celé Evropě. :) 

Info nakonec: 

• Ryanair létá z Wroclavi do Oslo- Rygge: do Wroclavi trvá cesta autem asi 4h, auto je možné nechat na placeném parkovišti (na 7 dní cca 400 Kč)
• letiště Rygge je mimo Oslo, doprava na hlavní autobusové nádraží v Oslu je možná autobusem za 220 NOK, zpáteční lístek
• z Osla do Oddy jezdí autobusy společnosti NOR-WAY Bussekspress, online cena je podstatně nižší než kupovat si lístek na přepážce (465 NOK namísto 620 NOK, 11.2017)
• Norové jsou národ značkařů jako my! Jejich značení je velké červené T, stezek vedoucích Harrangerviddou je spousta, mapy lze koupit v Oddě v outdoor shopu nebo v turistických informací (anebo v Kiwi v Praze jako jsme je nakoupili my)
• v mapách lze najít značené i chatky- vybavené většinou konzervovaným jídlem, plynem, postelí, dřevem, suchou toaletou- placení probíhá přes portál na internetu, ale my s chatkami žádné praktické zkušenosti nemáme- jeli jsme na nízkonákladovou cestu a stan byl naší první a poslední volbou (CCA: chatka pro studenta stála asi 900 Kč, pro dospělého asi 2000 Kč na noc)
• oficiální web o kempování, pohybu a rozdělávání ohňů v Norsku