Etapa 9: z NP České Švýcarsko až do Jizerek

České Švýcarsko, Šluknovský výběžek a Nejsevernější bod, CHKO Lužické hory, Ještědsko-Kozákovský hřbet a nakonec CHKO Jizerské hory? Vyrazili jsme sice nadvakrát, díky vydatným dešťům a zimě, ale užili jsme si krásné další kilometry a poznali další kousek naší vlasti.

Přestože jsme původně plánovali 9. etapu na jeden zátah, počasí bylo tentokrát více než štědré a dopřálo nám spousty vydatného podzimního deště. Promoklé tenisky a zmrzlé kotníky nás po 5 dnech přeci jen přesvědčili, ať si vyrazíme dáchnout domů a Ještěd a Jizerky si necháme na příště. Takže jsme vyrazili nadvakrát: 

• 120 km : z Českého Švýcarska přes Lužické hory do Hrádku nad Nisou (4 dny, 3 noci)
• 60 km : z Rynoltic do Liberce a z Bedřichova do Kořenova (2 dny, 1 noc)

120 km : z Českého Švýcarska přes Lužické hory do Hrádku nad Nisou (4 dny, 1 noc)

NP České Švýcarsko

České Švýcarsko je nejmladší ze čtyř národních parků ČR a svojí rozlohou jen těšně vyhrává nad nejmenším NP Podyjí. 

Na jeho území jsme vkročili po naší oblíbené E3, kterou jsme ale po pár kilometrech opustili- valí si to totiž nejkratší cestou do Lužických hor a vynechává celý Šluknovský výběžek. (Mimochodem, E3 dělá dobře, po celou dobu následuje červenou trasu a z NP vstupuje rovnou do CHKO Lužické hory. Kdo by netoužil navštívit Nejsevernější bod ČR, bylo by vhodnější dále pokračovat po E3.)

Po opuštění E3 jsme tedy pokračovali po cyklostezce 3030 a na hraničním přechodu Zadní Jetřichovice (na místě zaniklé stejnojmenná vesnice) jsme překročili říčku Křinice a tím jen po pár hodinách chůze opustili národní park... 

Výlet do Německa a rozhledna Weifberg

Křinice po několik kilometrů tvoří přírodní státní hranici, po jejím břehu na německé straně vede krásná tichá stezka. Ta později prudce vystoupá o několik (možná i desítek?) výškových metrů a nabídne výhled na výletní loďky naplněné turisty plavící se po říčce navzdory deštivému počasí.

Křinice na úrovni rozcestníku Zadní Doubice - Brtnický most hranici opouští. Hraniční stezka ale dál následuje vodní tok, tentokrát Bílý potok. Asi po dvou kilometrech podél potoka se každý musí rozhodnout, zda udělá výlet směrem doleva, do Německa (po žluté trase), anebo zda se po zelené navrátí do naší vlasti. My zvolili německou variantu s výšlapem na rozhlednu Weifberg. 

Šluknovský výběžek a Nejsevernější bod ČR

"Je tak hnusně, že to prostě vezmeme nejkratší cestou, ne?" padlo ráno hned po probuzení. Jakmile jsme sbalili stan, začalo krápat.

Šluknovský výběžek jsme v podstatě přeběhli po silnici. Vyšplhali jsme se na rozhlednu Tomášov a pak už jen skrz vesnice- Vilémov, Dolina, Horní Poustevna, Markéta, Lobendava a konečně Severní, poslední vesnička před Nejsevernějším bodem ČR.

Žlutá trasa vedoucí obloukem přímo po hranici je krásným kontrastem po kilometrech asfaltu, zejména v části, kde se podél ní vine Severní potok.

P.S.: Nejsevernější bod je ve skutečnosti pár metrů vedle památníku, stačí udělat jen pár kroků směrem k přístřešku a u něj stojícímu hraničnímu kamenu.

Po hraničním přechodu Lobendava-Severní následuje asi 12 km modré trasy s názvem "Grenzweg", hraniční stezka. Podél ní se nachází několik přístřešků (za předpokladu udržení pořádku, nerozdělávání ohně, atd. skvěle využitelné na přespání), pravidelně rozmístěných cca po 1,5 až 3 km. 

Nedaleko od Šluknova jsme se rozhodli opustit hranice a zvolili takovou cestu, abychom se co nejdříve dostali zpět do přírody, do Lužických hor. 

Šluknov - Staré Křečany - Krásná Lípa a nakonec Horní a Dolní Podluží. Po kilometrech po silnici na nás už zase čekala příroda.

Konečně zpátky v přírodě: Lužické hory

Krátce za Jiřetínem pod Jedlovou jsme se opět napojili na naší oblíbenou E3, která nás přes Kozí hřbet zavedla zpět na hraniční stezku. Krásná cesta lesem, i když poměrně do kopce, nás zavedla do srdce Lužických hor v jejich nejlepším rozmaru- mlha, deštivo, podzim. Nádherná atmosféra.

Navzdory nádheře podzimu jsme se ale přeci jen rozhodli najít si na přespání přístřešek, teploty tu v noci klesají k nule a lehký deštík a vysoká vlhkost k tomu by nás moc v ranním balení nepodpořili. Nejlepší je najít si apartmán na přespání.. :)

E3 nedlouho před vrcholem hory Luž (nejvyšší vrchol Lužických hor, 793 m.n.m.) odtrhává směrem do Čech. Přesto ale lze zůstat na hraniční stezce, kde těšně před vrcholem na všechny čeká takřka alpský výstup suťoviskem. Jen málo zřetelná stezka skrz kamení ale každého bezpečně dovede až na vrchol.

Kromě výhledu do všech stran (na který jsme my štěstí neměli) je Luž zajímavá i několika dalšími fakty. Nejen, že hranice vede přes její vrchol, ale původně vedla dokonce chodbou chaty, která na vrcholu stála až do roku 1946, kdy vyhořela. Současné jméno hoře dal až roku 1909 Josef Kafka, do té doby se hoře říkalo Špičák a později Polední hora.

Z vrcholu hory Luž vedou dvě značené stezky a jedna neznačená, která následuje hraniční stezku, po té jsme se vydali my. Po prudkém sestupu z vrcholu (a odhalení důvodu původního jména hory, Špičák) cesta vede mírným a schůdným terénem s občasnými schody až ke Krkavčím kamenům s krásným přístřeškem a bývalému hostinci Rabenstein. 

Hraniční stezku lze následovat až do Hrádku nad Nisou. My jsme se od ní přeci jen odtrhli díky vidině obědu v krásné vesničce Krompach, pátý den v deštivém počasí se na nás začínal podepisovat.. E3 procházející vesnicí nás ale brzy zavedla zpět na hranice a dál nás provedla srdcem Lužických hor až do Hrádku nad Nisou- bylo třeba zajet domů a po několika dnech vysušit ponožky.

Druhá část 9. etapy byla logisticky náročnější. Ani jeden z nás nikdy nebyl na Ještědu, tak jsme se rozhodli vzdálit se od hranic a zařadit ho do našeho putování okolo hranic. Tím vyvstal jeden problém- přejít Liberec se ani jednomu z nás nechtělo a tak jsme vymysleli plán s autem.. 

Ráno dojedeme autem na vlak do Liberce-Horní Růžodol, dojedeme vlakem do Rynoltic, přejdeme Ještěd a dojdeme až na vlakové nádraží, kde si vyzvedneme auto a přejedeme Liberec až do Bedřichova, ať se co nejvíc vyhneme asfaltu. Poté pěkně po svých do Kořenova a z Kořenova zpět autobusem přes Liberec až do Bedřichova.

60 km : z Rynoltic do Liberce a z Bedřichova do Kořenova 

(2 dny, 1 noc)

Ještědsko-kozákovský hřbet? O tom jsme také nikdy dřív neslyšeli, ale v místopisu ani jeden z nás nevyniká... Hřbet se táhne od Rynoltic přes Ještěd až ke 30 km vzdálenému vrchu Kozákov v CHKO Český ráj. My jsme po jeho hřebenu šplhali od Rynoltic až na Ještěd a byla to cesta překrásná. Ještěd se nám krásně postupně ukazoval ve vší své parádě, 18 km nám za dopoledne uteklo jak voda.

Seběhnout z Ještědu do Liberce trvá jen chvilku, stejně jako přejet z Liberce do Bedřichova, kde jsme vkročili přímo do srdce Jizerských hor. 

CHKO Jizerské hory

K hranicím to bylo stále daleko, ale zamířili jsme k nim cestou co nejpřímější. Z Bedřichova po E3 (nestandartně značené žlutou a později modrou barvou) jsme ale bohužel prakticky až pod vrchol Jizery následovali štěrkovou/sypanou cestu. 

Tu jsme opustili až při výstupu na druhou nejvyšší horu české části Jizerek- Jizeru (1122 m.n.m.). Na jejím vrcholu stojí krásný přístřešek, kde jsme plánovali spát a kde jsme rozhodně nečekali takovou návštěvnost jakou měl.

Večer se nám otevíraly nádherné výhledy, za to ráno.. 

..za to ráno se nám počasí naladilo do podzimnější nálady.

Po sestupu z Jizery E3 dál vede po sypané cestě, až za rozcestníkem Zelený kámen cestu opouští a přes přírodní rezervaci Černá Jezírka dál pokračuje stezkou až k Pytláckým kamenům, které jsou pojmenovány podle slavného Jizerského pytláka Hennricha.

Na Pytláckých kamenech se rozkládá krásná vyhlídka, na kterou se sice musí šplhat, ale rozhodně to stojí za to.

Za Pytláckými kameny stále vede jen úzká stezka, která nás dovedla až na Jelení stráň, kde se otvírá výhled na Jizerku vzdálenou pouhé dva kilometry.

Jizerka není známá pouze tím, že je jedním z nejchladnějších míst v ČR, ale také tím, že zde byla vyhlášena oblast tmavé oblohy, ta zaujímá v oblasti rozlohu cca 75 km².

Jen nedaleko za vesnicí Jizerka tvoří česko-polskou hranici řeka Jizerka, podél jejího proudu také postupně E3 sestupuje až do městečka Kořenov, na samém zlomu CHKO Jizerské hory a NP Krkonoše. A právě tady také skončila naše 9. etapa a její druhá polovina, naplánovaná tak akorát na víkendový výšlap.

Tak zase příště, už asi na sněhu a opět do Krkonoš, které už jsme jednou v rámci obcházení hranic tak trochu "lízli"..