Etapa 2: Šumava 2/2

Já mám ráda systém. A taky turistické značení, když se jde po značkách, mám pevnou půdu pod nohama, nemusím řešit, jestli jdu správně, můžu jen bezmyšlenkovitě šlapat krajinou. Ale Matěj, ten takový není, ten by nejraději chodil z kóty na kótu, hledal lesní stezky a nová zákoutí, hnal nás křovinami a ostružiním (i přes mé protesty a nepříčetnost, že nejenom, že cesta vede do kopce, ale taky mám špinavé a poškrábané nohy!), jen aby mohl přičichnout k té netknuté přírodě bez klasických jednodenních turistů. 

Což napovídá tomu, že před touhle etapou proběhla vášnivá debata. Matěj jí vyhrál a já se musela rozloučit se svými oblíbenými značkami... 

Vrátili jsme se tedy do Železné Rudy, odkud jsme posledně odjížděli celí promrzlí. A tentokrát se naše dvojička rozrostla ještě o jednoho turistu!  

Hned z Železné Rudy-Alžbětína jsme směřovali přímo k hranicím, chvíli po červené turistické trase a pak už jen lesními cestami. Dočetli jsme se, že podél hranic s Německem totiž vede doslova hraniční stezka vedoucí po její linii, a tomu jsme nemohli (resp. Matěj nemohl) odolat! 

Po stoupání z Železné Rudy a poté, co jsme opustili značené cesty a šli už jen těmi lesními, jsme se dostali až pod Jezerní horu, která leží v Národní přírodní rezervaci Černé a Čertovo jezero. 

My se tedy vydali stezkou vedoucí vně hranic rezervace (a ztišili náš dupot i hovor). Stezku jsme museli na chvíli i opustit a brodit se lesem, abychom se rezervaci vyhnuli, ale pak už jsme konečně narazili na státní hranice! 

Cesta vedoucí po hranicích je spíše stezkou. Chvílemi je schůdnější, chvílemi méně, ale ty výhledy, které se otevírají, ty za to rozhodně stojí.

Přímo u hranic leží také jedno ze zapomenutých historických míst Šumavy, Juránkova chata (Na Stream jí byl dokonce věnován jeden díl seriálu Zmizelá Šumava). 

Minuli jsme tedy bývalou Juránkovu chatu a pokračovali v chůzi. Počasí nám přálo, celý den byl sice mráz, ale sluníčko nás hřálo do zad a nám se šlo krásně. Přebíhali jsme z ČR do Německa a potkávali české i německé turistické i hraniční značení. 

Až jsme konečně došli na místo s tímhle krásným výhledem na vrcholy Velký a Malý Ostrý! 

A prožili parádní západ slunce i s výhledy a správnou podvečerní pohodou a focením.

Druhý den jsme pokračovali směrem na Ostrý, mrazivé ráno nás popohánělo, jinovatka ozvláštňovala krajinu a slunce vycházelo tak pozdě, že jsme stihli i svítání. (Jedna z výhod podzimu a zimy! Jinak máme s východy slunce vždy obrovský boj a skoro pokaždé zaspíme!)

A konečně jsme se vyškrábali až na Ostrý! Poslední kousek cesty vedl po německé turistické trase a stoupání bylo dost prudké! Dokud jsme ale stoupali, bylo nám krásně teplo, sluníčko nám svítilo do zad, nebyl žádný vítr, užívali jsme si výhledu na údolí a na blízký vrchol Malého Ostrého.

Až na severním svahu Velkého Ostrého byla pořádná zima. Foukalo, celá krajina zamrzlá a my tak pospíchali do závětří, až jsme se zapomněli pokochat výhledy z vrcholu. Vždyť to byl nejvyšší bod této naší etapy! 

A v té zimě a větru jsme přemýšleli co dál.. celý uplynulý čas jsme se spíše kochali a fotili a zatím jsme moc kilometrů neušli.. 

A v té zimě a větru jsme přemýšleli co dál.. celý uplynulý čas jsme se spíše kochali a fotili a zatím jsme moc kilometrů neušli.. Hraniční stezka nás držela a nutila, abychom nespěchali a užívali si výhledů.. a tedy, není čeho litovat, cesta to byla krásná! Zkontrolovali jsme ale trasu na mobilu a rozhodli se nakonec dojít po hraniční stezce až za vrchol Lomničky a pak podél potůčku Lomnička (nápadité jméno, že!), který stále sleduje hranice, dojít na modře značenou trasu, která nás dovede až do Nýrska. 

Cestou jsme si ještě uvařili těstoviny s boloňskou a mazali na vlak!  

Tentokrát jsme si tedy dali vlastně jen jedno a půl denní etapu, během které jsme ušli něco kolem 35 km, dotáhli jsme to tedy dohromady cca na 100 km.. máme co dohánět! Příště se kromě kochání musíme víc soustředit i na chůzi! V plánu je (tentokrát už skutečně!) překonat Všerubskou vrchovinu a pak načít přechod Českého lesa. Rádi bychom došli až na Rozvadov, který většina z nás zná jen jako pumpu u hraničního přechodu cestou na dovolenou, tak jsme zvědaví jak to příště dopadne! Budeme konec konců posilnění bramborovým salátem i cukrovím! 

Info nakonec:

•  cesta Praha-Železná Ruda trvá cca 4 h, stojí cca 300 Kč
• cesta Nýrsko-Praha trvá cca 3 h, stojí cca 250 Kč
• hraniční stezkou se může vydat každý, kdo počítá s trochu hůře schůdným terénem, jen je nutné vyhnout se vstupu do NPR, jak jsme uváděli i v textu :)

Mapka:

• mapku bychom zase rádi vyznačili přímo v mapách.cz, ale bohužel jsme tentokrát zvolili i cesty, které mapy neznají, takže aspoň přikládáme orientační mapku 

Bonus z Garmin hodinek:

Den 1: Železná Ruda-bivak poblíž Velkého Kokrháče

• 10 km
• 700 v.m. stoupání
• 150 v.m. klesání
• celkový čas (včetně hooodně focení a vyhlídek): 5h

Den 2: bivak-Nýrsko

• 23 km
• 450 v.m. stoupání
• 1250 v.m. klesání
• celkový čas: (včetně všech pauz a vyváření boloňské!): 8h