GR 5, jedna z dálkových tras protínajících Evropu. Po Pyrenejích měla rozhodně nevděčné postavení. Ať chtěla nebo ne, rozhodně bylo jasné, že bude s GR 11 srovnávána, jinak to ani nešlo. 
Ale o tom hlavně později, a spíše v druhém článku, na kterém ještě zapracujeme, a který je upovídanější a víc se věnuje cestě jako takové. Tady se budeme spíš zabývat praktickou částí, jako co s sebou, jak je to s jídlem a vařením anebo vodou! 

srovnání GR 11 a GR 5

Jen stručně na úvod: GR 5 je dálkový trek začínající v Nizozemí, dále procházející Belgií a Lucemburskem, celkově měří 2 290 km. My zvolili pouze jeho závěrečnou část, která vede přes francouzské Alpy, konkrétně od Ženevského jezera až do Nice, ke Středozemnímu moři. Měří 620 km, přejít ji trvá cca 25 dní a její převýšení čítá asi 30.000 v.m. 
Co s sebou: 
My na GR 5 strávili celý červenec, takže následující informace a vybavení budou odpovídat letnímu horskému počasí, vždy je ale třeba si připomenout, že každý rok může být o hodně jiný, zejména vzhledem k tomu, že se GR 5 pohybuje v nadmořské výšce až okolo 3.000 mnm a k tomu, že sněhová nadílka je každou zimu jiná a její zbytky mohou vydržet až do pozdního léta. 
Obecně si o tom co si balíme na cesty můžete počíst v článku: https://www.cestujsemnou.cz/balime-na-dlouhe-treky.

Pár tipů:
boty: pohorky, nízké trekovky i tenisky, každé mají něco do sebe a každé z nich vyhovují někomu jinému, jde spíš o to kdo má jaký styl trekování, nicméně terén jako takový není nijak zvlášť obtížný, brod jsme nepotkali žádný, nicméně velmi prudkým sestupům se nevyhnete, takže pozor na kolena a lehký krok! ;)
hůlky: rozhodně vřele doporučujeme, šetří síly i kolena, a usnadňují výstupy i sestupy a navíc často zachrání od pádu při zaškobrtnutí
spacák: my zvolili spacáky Boll Karma +, v Pyrenejích se nám osvědčily, jsou to 900 g vážící třísezónní spacáky ze syntetiky, takže dost univerzální i na cestu jako je GR 5, kde hrozí, že přes noc budou 3°C anebo taky 20°C, je ovšem nutné myslet na to, že syntetická výplň nemá takovou životnost jako peří a po delším užívání (v našem případě celkově přes 4 měsíce každodenního použití) ztrácí izolační schopnost a tepelný komfort se postupně zhoršuje
karimatka: cestovaly s námi naše Therm-a-rest Trail Pro, 5 cm silné nafukovačky s vysokým tepelným komfortem, což se hodilo zejména proto, že měsíc spaní venku už je vcelku dlouhá doba a pohodlí je pohodlí
- nepromokavý vak: už dlouho s sebou nosíme dva nepromokavé vaky každý- 40l na spacák a karimatku a 6l na náhradní oblečení, v případě velké průtrže mračen si můžeme být jistí, že náhradní svršky a spaní zůstane v suchu
- batoh: oba jsme tentokrát zvolili krosny okolo 65 l s pevnější konstrukcí, věděli jsme, že nás některé dny čeká větší zátěž vzhledem k tomu, že jsme si zase nechávali poslat balíky s jídlem (Sylvy Osprey Kyte 66l, který měla v Pyrenejích je vhodný do zátěže cca 12 kg včetně jídla a pití, Deuter Aircontact 65+10l je sice o dost těžší už sám o sobě, ale je s větší zátěží o hodně pohodlnější)
- stan: cestoval s námi Hannah Hawk 2, expediční malinký stan vážící asi 2 kg, který má velkou výhodu v tom, že je samonosný a ve větru velmi stabilní
vaření: zvolili jsme plynový vařič s typickým šroubovacím ventilem (plynová bomba 500 ml byla k sehnání za cenu kolem 10€, každá nám vydržela cca 2 týdny), ne všude jsou ale k dostání, často se nám stalo, že jsme narazili pouze na Easy Click (v Pyrenejích to bylo právě naopak- s sebou jsme měli Easy click, ale v drtivé většině obchodů byl k dostání šroubovací "Coleman" styl), nám se šroubovacími bombami podařilo vyjít následovně: 
          - do Ženevy, k začátku treku, jsme jeli autobusem, proto jsme si mohli vzít první plynovou bombu s sebou z domova
          - další bombu jsme si kupovali až Lanslevillard (Etapa 13) ve sportovním obchodu přímo v centru městečka, mapa
          - Auron (Etapa 24), větší městečko minimálně s dvěmi sportovními obchody, pro naši smůlu je zde k sehnání pouze Easy-click 
          - Saint Dalmas (Etapa 26), městečko s restauracemi i obchodem, kde byl ke koupi bohužel pouze Easy-click, mapa
Hannah Hawk 2 a Matěj v nepromokavé vrstvě
Vybavení naší alpské ložnice
Hůlky nade vše!
Hannah Hawk 2
Tentokrát lehčí varianta bot
Snídani vaříme zásadně v merino pyžamu!
Náš seznam oblečení:
- merino tričko s dlouhým rukávem a merino kalhoty, mj. posloužili i jako "pyžamo"
- merino-tencel tričko Hannah Valery a pánská varianta Trig (ověřená nesmradlavost po týdnu nošení bez možnosti prát!)
- odepínací kalhoty z AFT- lehkého rychleschnoucího materiálu s UV filtrem dámské Hannah Moryn
- mikina
- zateplená vesta (na večery v horách ideální) 
- nepromokavá bunda Hannah Render a Rendeza (ty chválíme prostě všude a poslední rok bez nich ani ránu)
- nepromokavé kalhoty dásmké Hannah Brown a pánské Verto (nosí se přes klasické kalhoty, mají zipy na bocích- rychlé převlékání)- bezvadná membrána Climatic Element, která zaručeně nepromokne a střih kalhot se zipy na bocích zároveň dovolí aktivně větrat, aby se člověk moc nepotil 
- tlustší trekové ponožky + spodní prádlo
- šátek/tunel na krk
- pletená čepice (ta se moc hodila na mrazivé noci)
- kšiltovka/klobouk/sluneční brýle + opalovací krém
Voda: 
S vodou v Alpách nebyl žádný problém, často jsme kontrolovali vodní toky v aplikaci mapy.cz, samozřejmě bylo nutné brát ohledy i na to, že se může stát, že bude občas nějaký menší pramínek vyschlý. V mapách jsou také značené "kohoutky" s pitnou vodou ve městech, kterých je na trase spousta. Prakticky nejméně obden GR 5 prochází minimálně horskou vesničkou nebo kolem obydlené horské chaty, u kterých bývá pramínek sveden hadicí do "korýtek" pro turisty. 
Cicerone průvodce, který nám byl velkým pomocníkem v Pyrenejích, v tomto případě moc informací o vodě bohužel neposkytoval. 
Téměř na všechny zdroje vody jsme používali náš malý filtr, poprvé jsme využili MSR Trailshot Microfilter, který je mnohem lehčí a skladnější varianta než náš původní Life Straw- srovnání těchto filtrů jsme i s fotkami rozepsali v článku: Filtrujete?
Jídlo: 
GR 5 často prochází vesničkami i městy. Ve větších městech se pochopitelně zásoby nakupují za levnější peníze, o větším výběru jídla, které člověk na treku vyhledává ani nemluvě- např. instantní bramborové kaše, předem namíchané rizoto, "expres" těstoviny uvařené za 3 minutky, kuskus, müsli tyčinky, atd.. 
Samozřejmě záleží na tom zda kombinujete vlastní vaření s jídlem na chatách, zda chcete nakupovat zásoby např. na jeden až dva dny anebo na týden. Nicméně větší zásoby lze tedy nejlépe během treku udělat v těchto městech (etapy uvedené dle Cicerone průvodce- seznam etap na konci článku):
          - Ženeva (Etapa 0)
          - Chamonix (malá zacházka z Etapy 9)
          - Tignes-Le-Lac (Etapa 11)
          - Briancon (Etapa 18)
          - Auron (Etapa 24)
Mimo tato velká města tedy samozřejmě potkáte spoustu krámků ve vesničkách (opět v drtivé většině značené na mapy.cz)- my si oblíbili řetězec Sherpa, jakákoliv pauza na jídlo je tím lepší, čím déle na treku budete!
Mimo jiné jsme opět využili možnosti poslat si balíky s Expres Menu, abychom si užili i jiné jídlo než jen instantní, nicméně s balíky jsme měli o hodně horší zkušenosti než v Pyrenejích, o tom jsme se rozepsali v tomto článku: Posíláme balíky s jídlem.
Občas jsme také jsme využili možnosti si na chatách dát kávu, to nabije energií! 
Hladová Sylva před Sherpou.
Poloviční balíček v Auronu..
Jídelní masakr v Tignes!
Tipy na jídlo, co si můžete na cesty koupit nebo sami doma připravit, najdete v článcích: 
https://www.cestujsemnou.cz/susarna - domácí sušená zelenina, ovoce anebo maso?!
https://www.cestujsemnou.cz/jidlo-na-cesty - čím se tak živíme na cestách, když je nouze o čerstvé jídlo?
https://www.cestujsemnou.cz/expres-menu - jak nám EM pomáhá krotit hlad i chutě
Spaní: 
Na treku je několik možností jak trávit noci: buď v pohodlí chat v horách a hotelů ve městech, nebo zvolit stan.

Chaty
Trasa vede často okolo refugií, horských chat, takže kdo chce, prakticky nemusí stavět stan ani jednou- chatu, vesnici nebo jiné ubytování turista potká nejdéle během každých 40 km. V sezóně je ovšem prý nutné dělat si na ubytování předem rezervace, kapacity chat mnohdy nejsou příliš vysoké. Ceny se (z doslechu) pohybují okolo 25 €/osoba/noc, večeře na chatě okolo 15-20 €. U některých chat lze za poplatek postavit stan a cca za 2-3 € využít i sprchu.
U chat jsme využili možnost postavit stan jen párkrát:
- Col de Bassachaux (Etapa 3): možnost postavit stan po optání zdarma, v chatě je restaurace
- Chalets de Miage (Etapa 7a): možnost postavit stan zdarma v údolí, nedaleko WC a pitná voda
- Refuge de la Balme (Etapa 9): možnost postavit stan po optání zdarma, v chatě je restaurace
- Refuge d'Entre le Lac (Etapa 10): chata v národním parku, kde není dovolené volné kempování, je proto třeba se ubytovat buď přímo v chatě anebo u chaty, poplatek 5 €/ stan, v chatě je restaurace

Kemp
Během treku lze v městečkách narazit i na kempy, my jsme pohodlí sprchy a elektřiny využili cca 1x týdně (zatím jsme bohužel nepřišli na způsob jak nabít drona jinak než ze zásuvky). Ubytování v kempech, které stálo za 2 osoby a stan vždy kolem 15-20 € jsme využili v: 
- Pont de Sales (Etapa 5): kemp, kam jezdívají skauti, velmi ošklivá sprcha, do které jsme se ani jeden neodvážili vlézt, o wc ani nemluvě, poplatek 4 €/osoba vybírá správce, který prochází kempem, spíš "wild camping" než klasický kemp
- Les Contamines (Etapa 8): kemp Le Pontet
- Lanslevillard (Etapa 13)
- Auron (Etapa 24): podivný kemp na konci města, kde většina jeho návštěvníků bydlela v obytných vozech, stan jsme byli snad jediný, ale sprcha byla horká a koupelny čisté

Přístřešky
Okolo trasy čas od času turista narazí na opuštěné přístřešky, některé jsou v lepším a některé v horším stavu. První, který jsme využili, byl v sedle Col de Fromage (Etapa 20), přímo z jeho dveří se otevíral nádherný výhled na protější vrchol- Brunet (2561 mnm). 
Col Fromage
Col Fromage
Vrchol Brunet
Volné kempování
Během celého treku jsme neměli nikdy se spaním "na divoko" problém. Respektovali jsme soukromé vlastnictví, nespali v bezprostřední blízkosti (tzn. nejméně 500 m) od měst a vesnic, a spaní si rozdělávali až krátce před setměním a balili zase krátce po svítání. Pro zajímavost: ve Francii jsou rozlišovány pojmy "camping" a "bivouac": camping jako vícedenní pobyt, bivouac jako jedna noc v malém stanu (viz značka na fotce níže). 
Odlišná situace ale nastává v rámci národních parků a dalších chráněných oblastí. GR 5 prochází třemi z nich: 
- NP Vanoise: stručný seznam zákazů a omezení lze dohledat na tomto odkazu, velmi nepřesný překlad by mohl znít takto: "Časté stavění stanů způsobuje erozi a může představovat problémy se zanecháváním odpadu nebo požáry způsobenými nezodpovědnými návštěvníky. Na hlavních turistických trasách jsou umístěny chaty a jejich provozovatelé Vás rádi přivítají! Bivak je povolen pouze v bezprostřední blízkosti některých chat." 
NP Mercantour: neoficiální web s anglickým překladem pravidel v NP a oficiální web se seznamem zákazů a omezení, kde je mj. rozlišeno kempování a bivak následovně (viz obrázky): 
     Bivak- Je povolen mezi 19:00 a 9:00, více než hodinu chůze od hranic NP (dovnitř NP) nebo od silnice.
     Kempování- Kempování ve stanu, obytném vozu, karavanu, stanu nebo jiném přístřešku je zakázáno.
Podle informací, na které jsme se doptali v oficiálním info centru je ovšem za bivak považována i jedna noc v malém stanu, při dodržení pravidla 1 hodiny a časového limitu mezi 19:00 a 9:00 je tedy ve stanu povoleno přespat i na území NP. 
- Parc naturel regional du Queyras: oficiální stránky uvádí, opět v hrubém překladu: "Bivak je tolerován v rámci parku Queyras: pouze v noci, více než hodinu od domů a soukromého vlastnictví. Je zakázán v Národní přírodní rezervaci Ristolas Mont Viso. Buďte opatrní, abyste se neusídlili u pastýřské chýše, abyste respektovali život jejich obyvatele, nebo v poli, které je určeno k sečení, seno je cenný zdroj pro horské farmáře, kde je zima dlouhá." 
NP Mercantour rozlišující kemping a bivak
Hannah Hawk 2
Výhled ze stanu.
Rozlišování bivouac a camping.
Varianty GR 5, značení, atd.:
Značení trasy je dostačující, na většině míst se treker snadno zorientuje podle namalovaných červeno-bílých pruhů a rozcestníků. Přesto jsme měli opět staženou offline mapu celých Alp, abychom se v nejistých chvílích mohli podívat a ujistit se, že jdeme správně. Mobil v režimu letadlo vydrží dost dlouhou dobu nabitý, i když nakukujete do offline map v aplikaci- celá GR 5 je v nich pečlivě zaznamenána.

GR 5 je dle Cicerone průvodce rozdělena cca na 29 etap. Záleží na tom, kterou cestu zvolíte- GR 5 slouží jako základní "páteřní" trasa, od které se můžete několikrát odchýlit a využít jejích variant:
- začátek: ten můžete zvolit v Saint Gingolph jako my, anebo v Thonon-les-Bains, 
- během treku: naskytuje se možnost zvolit alternativní trasu po GR 55 nebo GR5E 
- konec: tradičně GR 5 končí v Nice, ale je možné trasu dojít i po GR 52- do přímořského městečka Menton 

Varianty jsou pro představu na obrázku z Cicerone průvodce- The GR 5 Trail: Through the French Alps: from Lake Geneva to Nice.

Začátek trasy v Saint Gingolph
Začátek trasy v Saint Gingolph
Začátek trasy v Saint Gingolph
Cicerone průvodce
Varianty trasy
Doprava: 

Cesta na GR 5:
- autobus Praha-Florenc → Ženeva (Gare Routiére): Eurolines, cca 17h jízdy, jednosměrná jízdenka stojí cca 900 Kč
- autobus Ženeva (Gare Routiére) → Thonon-Les-Bains (Pl Des Arts): přímo u nádraží v Ženevě je info centrum, kde je možné koupit lístek na autobus, cca 8€/osoba 
- autobus  Thonon-Les-Bains (Place Des Arts) → Saint Gingolph: (bus 131) přímo u nádraží Place Des Arts je info centrum, kde je možné koupit lístek na další autobus, cca 5€/osoba 
- celkem: 1300 Kč

Cesta z GR 5: 
- přímý let Nice-Praha provozuje Czech Airlines, jednosměrný let stojí cca 2.500 Kč
Během GR 5 jsme potkali spoustu turistů. Ty co šli GR 5, alespoň na pár dní, bychom ovšem napočítali na prstech jedné ruky. Většina lidí co jsme potkali, byli výletníci, "jednodeňáci", kteří vyběhli do sedla a seběhli pak zase dolů do chat. (Výjimku tvořil jen krátký úsek GR 5, který se kryje s TMB- Tour de Mont Blanc, na který se v sezóně vydávají průvody lidí.) 
Hory jsme tak měli pro sebe skoro každé brzké ráno i pozdní odpoledne a pro nás to byly nejkrásnější chvíle. Do Alp jezdí spousty lidí, ale málokomu se poštěstí je poznat o trochu víc než skrz jednodenní výšlapy. Takže kdo má chuť a čas, ať určitě vyrazí, rozhodně to za to stojí. 

A co tu máme dál?

Back to Top