Mallorca, největší z Baleárských ostrovů, je známá spíše jako letní cíl plážových povalečů a rodin s dětmi. Ale Mallorca nejsou jen pláže, léto a koupání. To, že je ideálním místem i pro turistiku, už o ní tak známé není.

Hned na úvod! GR 221 jsme rozdělili do dvou článků:
Tento, který je výpravnější a skrz fotografie a stručné vyprávění vám přiblíží, co můžete od Mallorcy na GR 221 čekat.
A potom druhý článek s názvem GR 221: Informace, kde se věnujeme jen praktické části: obsahuje naše doporučení co si sbalit s sebou, jak je to na treku s vodou a jídlem, anebo jak se vůbec dostat na jeho začátek a konec.

Podél severozápadního pobřeží Mallorcy se táhne pohoří Serra de Tramuntana tak jedinečné, že bylo v roce 2011 zapsáno do památek UNESCO. Lidmi nedotčenou přírodu tu střídá kulturní krajina v podobě terasovitých svahů s olivovníky nebo nekonečně dlouhými cestami vydlážděnými kameny. Lidská činnost je cítit podél stezky od jejího začátku až do konce. Příroda už si tu ale bere zpět, co bylo vždy její a pozůstatky staveb tak pomalu, ale jistě, s krajinou stále více splývají a stávají se její součástí.
My se rozhodli využít levných letenek z Berlína a zdolat další z GR tras do naší sbírky. Takže jak je vlastně GR 221 dlouhá, kolik dní je na její překonání třeba a jaké je její převýšení? Všechny odpovědi se liší podle toho, jako trasu přesně zvolíte- GR 221 je variabilní a její začátek i konec je vzhledem k dostupnosti vesnic autobusem jen a jen na vás.
Zvolili jsme variantu ze Sant Elm do Pollency, která měří  necelých 120 km, je na ní třeba si vyhradit 6-8 dní a čítá převýšení 5000 v. m.. Pro přehled a lepší orientaci v textu a etapách volíme tentokrát variantu „deníčku“, ať můžete snáz čerpat informace na vaše vlastní plány!
Den 1: 
14,5 km, 1000 v.m a 450 v.m., mapa

Sant Elm jsme zvolili jako nejlepší začátek vzhledem k tomu kolik času jsme měli- od soboty do pátku, takže 7 dní. Nechtěli jsme spěchat, chtěli jsme si spíš užít to, že jsme zase někde na cestě!
Prvních pár desítek metrů po asfaltu brzy střídá sypaná cesta a nakonec lesní stezka, na které konečně začíná to první pořádné stoupání. 
Asi po 3 kilometrech trasa vystoupá k La Trapa- kláštěru s krásnou vyhlídkou na moře. V rámci areálu je i malé kempoviště, které jsme využili na vysušení spacáků po mrazivé noci.
Kempoviště u La Trapa
Ostrov Dragonera
La Trapa
Postupně se stezka dostává do čím dál sušší krajiny, ale konečně se také setkává s prvním rozcestníkem. Spaní nacházíme až za chatou Ses Fontanelles, rozhodně nelitujeme toho, že jsme si vzali jen plachtu, přeci jen je nenápadnější a na pár dní úplně postačí. 
Konečně! První rozcestník!
Noc 2: Matěj, mistr stavitel
Někdy těch prvních pár dní chůze prostě nesedne..
Den 2: 
13,5 km,  470 v.m a  800 v.m., mapa

Včera jsme spali na posledním rozumném místě, kde byla rovina, dnešní den začínáme prudším výstupem, trošku cestou necestou, a dostáváme se na náhorní plošinu, kde už je stoupání mírnější. Díky tomu, že vstáváme časně, stíháme ještě ranní paprsky slunce. 
Poslední prudší stoupání vede soutěskou, která je zčásti zasypaná stromy a větvemi, kdyby jich tam bylo jen o trochu víc, asi bychom už měli větší problém.. Značení je v této části skoro nulové, sledujeme jen kamenné mužíky a offline mapy. Až po delší době, před chatou Coma d'en Vidal se objevují rozcestníky a trasa vede upravenou sypanou cestou. 
Trasa dál prochází městečkem Estellencs, kde vede i kolem veřejného kohoutku s vodou, krámek ve městě je ale spíš prázdný než plný..
Rovný kousek místa nalézáme kousek za městem, u vyhlídky na moře a zapadající slunce. 
Soutěska zasypaná uschlými stromy
Kozí stezky střídají i upravené cesty
Noc 3
Den 3: 
16,5 km,  860 v.m a  540 v.m., mapa

Hned od rána cesta mírně stoupá a brzy se dostáváme do kulturní krajiny plné teras s olivovníky. S radostí využíváme zkratky, která nám umožní vynechat jedno z měst (Banyalbufar) a zůstat v horách a v přírodě. Rozhodně nelitujeme, cesta je to krásná a navíc se drží vrstevnice! 
Terasy s olivovníky
Doleva GR 221 a cesta do Banyalbufar, doprava zkratka do Esporles
Zkratka se po 3 kilometrech napojuje zpět na GR 221 a poté klesá do Esporles, kde je krámek s jídlem a množství kaváren a restaurací. Z Esporles trasa opět stoupá do hor, zpočátku po silnici a později se od ní odpojuje do tichého lesa se zvláštní atmosférou, nikde nepípne ani ptáček. Klesání se zmírňuje a už si zlehka šlapeme po rovině a nacházíme studnu a rezervoár na vodu u přístřešku, kam se všichni v pohodě vejdeme na přespání.
I v lese se otevírají výhledy!
Zvláštní tichá atmosféra lesa.
Noc 4, Přístřešek u studny a rezervoáru na vodu
Noc 4, Přístřešek u studny a rezervoár na vodu
Den 4:
18 km,  880 v.m a  1400 v.m., mapa

V přístřešku v noci byla větší zima než jsme doufali, kamenné zdi přeci jen chlad drží delší dobu než nám bylo milé. 
Po relativně krátké rovince se vrací prudší stoupání lesem, lišejníky obrostlé stromy stále drží tichou domácnost jako tomu bylo předchozí den. Občas stezka vede kolem tajemných kamenných kruhů porostlých mechem- jsou to staré "sitges", základy pecí, kde se v minulosti vyrábělo uhlí.
Nedaleko za přístřeškem, cesta na ranní uvítání klesá o 100 v.m. a následně se vyhoupne zpět o 200 v.m. nahoru, až na vrchol Sa Comuna, 714 m.n.m., kde jsou i dva malé, ale čisté přístřešky na spaní.
Potom už cesta klesá zpět do údolí, do Valldemossy, kde je možné nakoupit v krámku jídlo a načerpat vodu. Z Valldemossy cesta vede po betonové silnici. Znovu, nejdříve pozvolna, nabírá výškové metry až se během posledních pár stovek metrů začíná stáčet v prudké serpentiny, které končí až u chaty Refugi de Cairats. GR 221 se potom z betonové silnice mění opět na stezku a dál pozvolna stoupá.
Až se konečně stává trasou vrcholovou, odkud se určitě za normálního počasí otevírají úžasné výhledy. My si jich moc neužili, mlha a silný vítr během chviličky pocitovou teplotu srazili natolik, že jsme se zabalili do mikin a bund a byli šťastní i za zimní čepice.
Trasa postupně překonává dva vrcholy- Puig Gros (938 m.n.m.) a Es Caragolí (944 m.n.m.). Až těsně za nimi se nám výhled konečně rozhodl maličko ukázat.
Stezka se brzy po posledním výhledu schovává do lesa. Sestup patří mezi náročnější, konec konců čítá téměř 900 v.m..
A končí až u vesničky Deiá. Kdo nepotřebuje dokoupit zásoby nebo nabrat vodu (kterou je ale možné doplnit i o 13 km dál v Sólleru) může vesničku Deiá vynechat a zvolit zkratku, která se jí vyhýbá: Camí des Ribassos (viz. mapka dne). Ze zkratky se ale Deiá a její bezprostřední okolí ukazují v úplně jiném světle- viz níže, první a druhá fotka. 
Deiá
Deiá a přilehlé terasy s olivovníky
Jako místo na spaní jsme si v mapách vytipovali bod značený jako "turistický přístřešek", ale bohužel byl u něj důrazný nápis "PRIVADO" a navíc se nachází na pěkně větrném kopečku. Jako náhradní řešení jsme tedy zvolili terasu s olivovníky, kde jsme si spaní rozdělali až těsně před setměním a brzy ráno se sbalili a vyrazili dál.
Noc 5
Den 5: 
13 km,  550 v.m a  500 v.m., mapa

Cesta z Deiá do Sólleru měří jen 13 km, neměli jsme tedy kam spěchat. A hned po pár kilometrech neodolali terásce výhledem a kávě v krásné kavárně Son Mico. Člověka to trochu zarazí, když téměř uprostřed přírody najednou narazí na kavárnu! 
Jakmile jsme došli do Sólleru, podstatně se zhoršilo počasí a začalo pršet. Věděli jsme, že máme tolik času na dokončení treku, že nemusíme jít dál i za ošklivého počasí, a tak jsme toho využili a strávili téměř celé odpoledne v Sólleru v kavárně, dokud se počasí neumoudřilo. Místo na spaní jsme našli jen kousek za městem, opět u olivovníků, rovinka na spaní je zaručena! 
Expres Menu, Moravské kapsičky k večeři
Noc 6
Den 6:
13 km,  1000 v.m a  420 v.m., mapa
Cesta prakticky hned za Sóllerem stoupá nejdříve po kamenné cestě, u které je konečně, téměř poprvé během treku, i voda- jednak v podobně kohoutků, jednak v podobě řeky. 
Až ke konci stoupání, krátce před sedlem, se cesta opět mění ve stezku. V sedle jsme potkali nečekaně velké množství lidí- nedaleko, na druhé straně jezera, je velké parkoviště pro auta a dokonce i autobusová zastávka. A zbytek dne už byl jen pohodovou rovinkou.
Jezero Cúber
GR 221 dál vede kolem jezera a za jezerem pokračuje podél kanálu, který do něj přivádí vodu. Nedaleko za kanálem jsme u pramene Font des Prat našli místo na spaní tak krásné, že jsme se rozhodli, že pro dnešek 13 km stačí a jdeme rozbít tábor.
Výhled na nejvyšší horu Mallorcy- Puig Major (1436mnm)
Kanál přivádějící vodu do jezera Cúber
Noc 7
Den 7:
18 km,  900 v.m a  1140 v.m., mapa

Volba zůstat na spaní u pramene se druhý den ukázala jako velmi rozumná. Během stoupání do sedla jsme žádná místa na spaní nezahlédli, první rovné místo jsme našli až nahoře v sedle. 
Z toho už se zase otevírá výhled na moře, tentokrát se nám mlha a vítr vyhnuli a my si mohli tentokrát výšin v klidu užít. 
A pak opět přichází už klasické klesání, tentokrát do Lluc. Čítá kolem 1000 v.m. a velkou část vede po upravených cestách nebo schodech. 
V Lluc jsme stihli navštívit pekárnu a krámek na poslední chvíli- zavírá už ve 14 hodin a v suvenýrech poblíž se nic moc k jídlu nekoupí. Nakoupili jsme si tedy na poslední den a půl, dali si oběd, a pomalu vyrazili dál, užít si téměř poslední kilometry na treku a úplně poslední noc pod mallorským nebem.. 
Místo na spaní jsme vytipovali u pramínku a turistických přístřešku dle map.cz na tomto místě, ale přístřešky bohužel nebyly, a tak jsme zase rozbili tábor opět na kamenném kruhu po peci na uhlí. 
Noc 8
Den 8:
10 km,  20 v.m a  480 v.m., mapa
Poslední dny jsou smutné... zároveň už víte, že trek dokončíte podle plánu, ale také víte, že ten výlet už zase končí. 
I tyhle poslední kilometry GR 221 jsou krásné. Sestup lesem, poslední rozcestníky a najednou vás stezka z ničeho nic vyplivne u zahrad, sadů s pomerančovníky a citrónovníky a jste v Pollence, posledním měste na treku a také na jeho konci. 
Tak trekování zdar! Mallorcu můžeme jen doporučit, krásná krajina, pohodový terén a zase nové zážitky na novém místě! 

A co tu máme dál?

Back to Top