Krušné hory si prošly dlouhou, bohatou, a taky trošku smutnou, historií. Od hornictví, přes vysidlování hraničních oblastí a vesnice zaniklé kvůli těžbě až po umírající lesy pod vlivem znečištění ovzduší, to vše už je dnes pouhou temnou minulostí a Krušné hory jsou nyní další z méně známých oblastí ČR, kde každý najde přírodu, lesy, klid a minimum turistů. A v zimě navíc spousty běžkařských tras (okolo kterých je množství přístřešků, které jsme s chutí využívali jak k odpočinku, tak k přespávání). Krušným horám se prý dřív říkalo Rudohoří, díky jejich hornické minulosti, těžil se zde totiž rudný kámen, kterému se lidově říkávalo "krušec" a odtud tedy současný název Krušné hory. 
Nám se podařilo (v našem případě téměř nevídané!) vyhradit si 7 dní na to, abychom přešli celé Krušné hory naráz a udělali tak naší zatím nejdelší etapu obcházení ČR, takže tedy 7 dní chůze a cca 220 km, Etapa 7 den po dni! 
Přibližná mapa trasy pro základní přehled:
Den 1: Plesná - Kraslice : 21 KM
Cesta vlakem do Plesné trvá asi 3,5 h, takže jsme sobotní ráno a část dopoledne strávili pospáváním ve vlaku a psychickou přípravou na deštivé počasí. Vybrali jsme si totiž (ale jistě ne úmyslně!) tak trochu deštivý týden, paradoxní bylo, že jsme se nejprve obávali 40°C veder. 
Plesnou jsme pro start vybrali z několika důvodů- leží na železniční trati, což je nejpříjemnější způsob dopravy do vzdálenějších cípů ČR, leží také téměř na hranicích s Německem, a nakonec, hned za Plesnou vede modrá trasa (viz první foto níže), která vás dovede téměř až k hraniční stezce (viz druhá a třetí fotka níže).
14 km chůze z Plesné (modrá trasa, hraniční stezka a pak trasa červená) a dojdete až k Přírodní památce Vysoký kámen (wiki a mapa), skalnímu útvaru s vyhlídkou, odkud se otevírají výhledy do sousedního Německa.
Zanedlouho po Vysokém Kameni už opustíte les a dostanete se na louky a mírné kopce, začátek Krušných hor. Na jedné z těchto luk jsme také strávili první noc. 
Výhled na vesnici Počátky (vpravo)
Expres Menu v akci
Přibližná mapka prvního dne níže na obrázku, trasa zde.
Den 2: Kraslice - Jelení : 30 km
Nocování těsně před městem má jednu velkou výhodu- čerstvě nakoupená snídaně anebo alespoň snídaně na lavičce je přeci jen příjemnější než se krčit na zemi a odhánět hmyz, se kterým se zrovna dělit nechcete. 
Po snídani ve městě jsme vystoupali krásnou naučnou stezkou "Stopami horníků" (podél níž rostou nové prolézačky a venkovní posilovna?!, krátké info o stezce zde) až do nové přírodní památky Tisovec
Výhled na Kraslice z PP Tisovec
Ta byla vyhlášena v únoru 2018 a je zvláštní tím, že vznikla hornickou činností, v době kdy byly ještě nedaleko rudné doly a v těchto místech se vysypávala tzv. hlušina (vytěžený nezužitkovaný materiál) bohatá na kovy, která vytváří příznivé prostředí pro růst některých rostlin- růst vřesu vysoké množství kovů zpomaluje a to napomáhá růstu slabších lišejníků. (Hezký krátký článek o PP Tisovec také zde.) 
PP Tisovec
PP Tisovec
PP Tisovec
Naučná stezka dále vede přes Olověný vrch (a rozhlednu Bleiberg, která je ale chátrající a zavřená) a Bublavu, odkud jsme zase zamířili k hranicím, a tak jsme těsně za Bublavou přešli na německou stranu, vyšplhali kousek vesnicí Sachsenberg-Georgenthal a pak už se u rozhledny Otto Hermann Böhm Turm vydali přímo po hraniční stezce.
NS Stopami horníků za Bublavou
Od rozhledny až k hraničnímu přechodu Jelení vede přímo po hraniční stezce (nebo v její bezprostřední blízkosti) německá sypaná červená turisticko-cyklistická cesta. Na hraničním přechodu Jelení se asi po 14 km od rozhledny německá stezka setkává s Karlovou NS, která vede zpět na české území. Až do údolí Černého potoka, které připomíná šumavskou Modravu. A přímo v údolí, jen pár desítek metrů zacházky, se nachází přístřešek, ideální na bivak, vedle kterého vyvěrá i pramínek (mapa).
Nedaleko Jelení
Přibližná mapka druhého dne níže na obrázku, trasa zde.
Den 3: Jelení - Boží Dar : 25 KM
Noci v Krušných horách jsou opravdu krušné. Když jsme si volili termín našeho přechodu, báli jsme se veder. Bát jsme se nemuseli- 4°C v noci nás ujistili, že nám ve spacácích v noci vedro opravdu nebude. Ale naše lehké třísezónní spacáky nás nezklamaly a nohy nám v noci nemrzly, zrádné letní teploty..
Cesta z Jelení do Horní Blatné měří asi 10 km, část po silnici, část lesem, nic zvláštního. Ale po lehkém dopoledním deštíku není nad to se napucnout knedlíkama v místní hospodě. Cesta po obědě byla bolestná a povolené bederáky přes nacpané pupky nebyly nic moc. Z Horní Blatné vede zelená stezka asi 2,5 km po silnici a navazuje na ní stezka červená (Cesta A. Günthera), která se brzy stáčí do krásné krajiny a na přecpaná břicha se pak lépe zapomíná. 
Od parádního občerstvení U Červené jámy se dál už vine jen pěšinka, ze které se otevírají výhledy na Abertamy a náhorní plošiny (kolem 950 m.n.m.). V této oblasti (stejně jako ve velké části Krušných hor) je velká koncentrace běžeckých tras a tedy velké množství přístřešků hodících se jak na přespání, tak na odpočinek.
Stará slatinská
Cesta A. Günthera míjí důl Mauritius (hornická minulost Krušných hor tu opravdu vykukuje ze všech stran) a napojuje se na tzv. Starou slatinskou, která vede až do Národní přírodní rezervace Božídarské rašeliniště. Rašelina se tu těžila až do konce druhé světové války, území je chráněné už přes 50 let, od roku 1965. Dominantou rašeliniště je Božídarský Špičák (na fotce níže), který je se svou výškou 1115 m.n.m. druhou nejvyšší horou Krušných hor (a je zároveň nejvyšším čedičovým vrchem ve Střední Evropě). Jeho vrchol je ale nepřístupný, nachází se na území NPR, kde je dovoleno se pohybovat jen po značených cestách. 
Mrtvý rybník v NPR Božídarské rašeliniště a v dálce Božídarský Špičák
Přibližná mapka třetího dne níže na obrázku, trasa zde.
Den 4: Boží Dar - České Hamry : 14 km
My celým NPR prošli po červené trase, stále cesta A. Günthera, ale poté jsme v mapě vykoukali, že by možná byly i trasy lepší.. většina červené trasy přes NPR je totiž asfaltová a kromě výhledu na Špičák přes Mrtvý rybník se z ní hezké výhledy moc neotevírají. 
A tak tedy alternativní varianta, kterou můžete zkusit vy: 
1) zvolit červenou trasu okolo Mrtvého rybníka a asi o 1,5 km dál se od červené odpojit, kousek pokračovat po Ježíškově NS (o Ježíškově NS vyšel na Stream i pořad v rámci projektu "Toulky Karlovarským krajem", odkaz ZDE) a nakonec se připojit na NS Blatenský příkop (Blatenský příkop je 12 km dlouhý kanál vedoucí ze severní strany NPR až do Horní Blatné, dříve sloužil k pohánění strojů určených k těžbě) a pokračovat směrem do Božího Daru 
2) kdo bude pozornější a připravenější než my a nepřehlédne odbočku z červené trasy na NS Božídarské rašeliniště, může se projít po chodníčcích, ze kterých se otevírají výhledy na rašeliniště
My jsme ale z nevědomosti (a z hladu) došli po červené trase až do Božího Daru a obě NS minuli. Za to se nám ale otevřel krásný ranní výhled na probouzející se městečko s Klínovcem v pozadí.
NS a chodníčku skrz Rašeliniště jsme si tedy všimli až v Božím Daru, když jsme zkoumali mapy. Smutek se mi ale podařilo zahnat borůvkovým koláčem! V Božím Daru je poměrně velký krámek (podle cedule prý poslední Konzum v ČR?!), kde je větší výběr na dokoupení jídla na další dny (včetně těch výborných borůvkových koláčů nebo třeba sušeného ovoce). A právě Božím Darem prochází i jedna z evropských dálkových tras E3 (celkem 6 950 km dlouhá a ČR procházející více méně po severní hranici), na kterou se napojuje i červená trasa, kterou jsme doposud následovali. Cesta z Božího Daru na Klínovec začíná stoupáním po sjezdovce a pokračuje příjemnou lesní stezkou.
Důvod proč většinou fotím já a na fotkách bývá Matěj, se mi zdá vcelku jasný. Na fotkách mi to nejvíc sluší s jídlem a nebo z dálky a zezadu. :)

Snídaně v Božím Daru
Cesta ke Klínovci
Modelka v akci
Na Klínovci je otevřená rozhledna (která ale vedle obřího vysílače vypadá spíš roztomile) a jen o kousek dál restaurace. My ale raději pokračovali, pomalu se sbíhali mraky a tak jsme jim zkusili utéct.. Sestup z Klínovce vede opět po sjezdovce. Abychom se opět přiblížili k hranicím (které ale od Božího Daru až do Vejprt vedou cca 20 km říčkou), zvolili jsme trasu, která vede přímo pod třemi větrnými mlýny, viz fotka níže vlevo, a došli do Českých Hamrů, kde jsme se usalašili na oběd (domácí kozí sýr v Penzionu Habsburg můžeme jen doporučit!!), když se intenzivně a dlouze rozpršelo.. A tak jsme se rozhodli, že je čas na sprchu a noc pod střechou. 
Tři větrné mlýny, pod kterými pokračovala naše cesta
Klínovec
Přibližná mapka čtvrtého dne níže na obrázku, trasa zde.
Den 5: České Hamry - Kalek : 44 KM
Předpověď počasí nevypadala vůbec dobře. Celý den mělo vytrvale pršet. Po noci v suchu a pod střechou jsme ale byli nabytí energií a rozhodli jsme se, že když má tedy celý den pršet, tak toho alespoň hodně ujdeme. Nebude prostor na lelkování. 
Zelená stezka vede z Českých Hamrů až do Vejprt, které dříve ležely na hlavním obchodním tahu z Halle (Německo) do Prahy. Naše trasa po Vejprtech vedla skrz zaniklou čtvrť Vejprt, jménem Grund. Z dříve prosperující čtvrti plné života a podnikání, s továrnami, pekařstvími a řeznictvími, dnes zbyly jen zarostlé základy domů, sotva rozeznatelné od okolní zeleně. Začátek konce této čtvrti nastal v roce 1945, kdy začal neoficiální odsun Němců, a její osud byl zpečetěn v roce 1952, kdy bylo rozhodnuto o zakázaném pásmu okolo hranic a všechny budovy zde byl strženy. To zahrnovalo i 7 továren a 53 rodinných domů. (Více info na fotografiích naučných tabulí níže.) Tato naučná stezka čtvrtí Grund není v mapách značená, narazili jsme na ní úplnou náhodou, když jsme se rozhodli projít lesní stezku kopírující hranici (viz mapka níže, oblouk nad Vejprty).
Zelená stezka do Vejprt
Vejprty, čtvrť Grund
Vejprty, čtvrť Grund
Naučná stezka Grund
Zbytek dne už pršelo. A pršelo. A pršelo. Takže foťák šel do batohu a my zarputile pochodovali. Většina trasy toho dne vedla nejprve po žluté a poté po modré stezce, která se vinula blízko u hranic. V mokru a dešti jsme byli vděční za snadnou a značenou cestu. Až konec dne byl náročnější, kdyby bylo hezké počasí, zvolili bychom variantu lesními stezkami skrz Přírodní rezervaci Prameniště Chomutovky, ale mokré tenisky a pomalu promokající batohy nás přesvědčili, že lepší bude zvolit 7 km cestu po asfaltu než celkem 9 km lesními stezkami + další 2 km po asfaltu..
Poslední kilometry byly trochu zdlouhavé a maličký kopec k přístřešku těsně za Kalekem se zdál být mnohem prudší než byl, ale před deštěm nás na noc skryl skvěle.
Celoodpolední deštík a druhý den už naštěstí sušení promoklého trička na batohu.
Přibližná mapka pátého dne níže na obrázku, trasa zde
Den 6: Kalek - rozcestník u Göhrener Tor : 32 km
Probudili jsme se do sluníčka, díky, díky!! 
V Kaleku začíná příjemná sypaná zelená trasa vinoucí se podél Načetínského potoka, který zde tvoří hranici, střídavě prochází lesem a loukami. Později se napojuje na trasu modrou a NS Gabrielka, celých 10 km z Kaleku vede těsně podél hranice a po příjemné značené cestě.
Po předchozím dnu jsme se chtěli vyhnout šlapání asfaltu, a tak jsme vynechali silnici z Brandova do Hory Svaté Kateřiny a seběhli po lesní stezce jménem Bachmanka. Sypaná cesta lesem pro nás byla velká úleva.
Za Horou Svaté Kateřiny, kde je možné doplnit síly obědem u hraničního přechodu, jsme se napojili na Zážitkovou NS Lesná. Zážitky na ní opravdu byli- nejdříve cesta vedla krásnou cestičkou, ale potom jsme začali registrovat obrovské množství klíšťat, a uzavírka po 2 km z důvodu stavby nového plynovodu také nebyla právě pozitivním zážitkem.. prodrali jsme se tedy křovisky, napojili se na NS Flájská hornatina, prošli začátkem vesnice Nová Ves v Horách a pak se konečně zase napojili na E3, dálkovou evropskou trasu. 
Celých 11 podvečerních kilometrů po ní uteklo jak voda. Celou dobu jsme šli příjemnými cestami a města Mníšek jsme se jen tak letmo dotkli (a dali si na benzínce rychlou kávu- dost rychle jsme nasadili styl jak na našich dálkových trecích..)
Přibližná mapka šestého dne níže na obrázku, trasa zde
Den 7: Göhrener Tor - Krupka : 45 km
Předchozí den večer jsme šli co to dalo, ale jakmile padla půl osmá večerní a my procházeli kolem krásného stolu s lavicemi (na fotce níže), kde jsme si původně chtěli jen uvařit večeři a jít dál, nedalo nám to a zůstali jsme. 
Ráno byla porada o dalším postupu, předpověď počasí na druhý den byla deštivá a spát další noc na dešti, když bychom ráno jen seběhli do Krupky se nám nechtělo.. Poslední vlak z Krupky do Ústí nad Labem a následně do Prahy jel asi ve 20:30, tak na to šlápneme a uvidíme..
E3 se celou cestu až do Českého Jiřetína drží u hranice, až potom se od ní lehce vzdaluje. Zpátky k hranicím dovede zpět žlutá trasa, která také vede kolem krásného přístřešku Tři Smrky (fotografie níže). U rybníka, s ohništěm, postavený Lesy ČR, ideální na odpočinek i bivak! (MAPA)
Žlutá trasa u rozcestníku Žebrácký roh vstupuje na otevřené pláně, zvané Pastviny, otevírají se tu na ČR nezvyklé výhledy. 
A najednou se z ničeho nic za posledním kopcem objevuje Moldava:
Mezi Moldavou a Cínovcem si lze vybírat mezi turistickými trasami kopírujícími hranici na české i na německé straně, hranice zde opět vede potokem a mezi českou a německou stranou jsme museli přecházet přes rozviklaný můstek (viz fotografie níže).
Vzhledem k časové tísni, která nás začínala dohánět, jsme ale museli zrychlit. A to podstatně. Došli jsme do Cínovce, bezstarostně si dali kolem 18.h večeři a pak si začali počítat, že i když je cesta z Cínovce do Krupky celou dobu z kopce, tak 13 km na hodinu a půl s batohem a taky s chodidly, co pálí, jak kdybyste se prošli po uhlí (protože na měkké ponožky prostě pořád nějak zapomínáme) není zas tak pohodová procházka. Jediné, co si z té zrychlené cesty pořádně uvědomujeme je, že byla hezká, sypaná, že Krupka je dost roztahané město, a že se při sestupu otevírají výhledy na České Středohoří. Indiánský běh terénem je nejlepší trénink, že? 
Ale vlak jsme stihli, sice tak tak a posledních pár stovek metrů jsme doslova běželi, ale prostě stihli. Dokonce jsme měli 3 minuty rezervu! Takže po krásných 7 dnech a 220 km, zpět domů, ale hlavně do sprchy! 
Přibližná mapka sedmého dne níže na obrázku, trasa zde
Info nakonec: 
- zajímavý a obsáhlý článek o Krušných horách vyšel v časopisu Ochrana Přírody: http://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/krusne-hory-smutne-pohori/
- cesta vlakem Praha - Plesná trvá cca 3,5 h a stojí 250 Kč, s jedním přestupem v Chebu
- cesta vlakem Krupka - Praha trvá cca 1h 45 min a stojí 120 Kč, s jedním přestupem v Ústí nad Labem

A co tu máme dál?

Back to Top