Dlouho jsme se nikam neposunuli. Nejdřív práce a pak zábava, říká se, mimochodem to je nejhorší motto vůbec, že?! Ale občas si od té práce musí každý odpočinout. A tak jsme od ní zase na dva dny utekli k hranicím. Znáte ten křížovkářský pojem "české město na dva"? Co myslíte, vyrazili jsme do Aše anebo do druhého českého města na dva- do Eše? (Eš je vesnice nedaleko Tábora, ve které žije 59 obyvatel, tak tam třeba příště.) 
Každopádně v našem případě byla na řadě mj. Aš, druhé nejzápadnější město ČR, většině z nás známé jen z křížovek, a k tomu vlastně celý Ašský výběžek. A protože si užíváme asfaltu a chůze po něm každý všední městský den, přeskočili jsme několik prvních asfaltových kilometrů z Chebu a začali až v Plané (vzdálené od Chebu asi 5 km vzdušnou čarou), odkud jsme se dostali skoro hned do lesů a hlavně k hranicím.
V Ašském výběžku kromě přírody čekají i historické nebo kulturní památky a zajímavosti. 
Na první den jsme měli naplánováno kolem 30 km a tam, kde to šlo, jsme se drželi na hranicích. V některých místech ale v této oblasti hranice vede buď přímo potůčkem a nebo v jeho těsné blízkosti. A tak jsme volili střídání hraniční stezky, motání se lesem a hledáním cest, kde bychom se nemuseli brodit, cyklostezek a turistických značek. 
První část trasy se skládala převážně hraniční stezky a toho zmíněného motání se lesem a snahy nepromočit si boty během prvních několika kilometrů. Stále poprchávalo a vypadalo to, že ani zbytek víkendu nebude jiný. Hranice jsme opustili krátce před Aší, tu jsme minout nemohli, taky z toho důvodu, že schovat se před deštěm a dát si oběd v suchu, byla krásná představa. Z Aše vede přímo k hranicím přes vesnici Krásná zelená stezka, kterou jsme zvolili i my. Ta vede až k Mostu Evropy (cca 6,5 km), který stojí v místech, kde dříve bývala vesnice Mähring. Dřevěný mostík vede přes hraniční potok, jeden jeho konec je v České republice a druhý v Německu. Odkaz na mapu zde.
Most byl postaven zejména jako symbol česko-německého přátelství a spolupráce (podrobnosti na fotce informační tabule níže).
Nejkrásnější místo Ašského výběžku je jen o pár set metrů po zelené trase dál- Nejzápadnější bod ČR. Pochopitelně jeden ze čtyř "nej", na každém cípu republiky je označen sice jinak, ale sbírka fotografií složená z nejzápadnějšího, nejsevernějšího, nejvýchodnějšího a nejjižnějšího bodu by se vyjímala u každého z nás! 
U nejzápadnějšího bodu stojí také odměna pro turisty, přístřešek na svačinku i bivak je tak krásně umístěný i řešený, že jsme (podpořeni také předpovědí celonočního deště) přespání na jeho "půdě" prostě nemohli odolat.  
Druhý den, po deštivé noci, kterou jsme v suchu přečkali v přístřešku, jsme dál pokračovali přímo po hranici, ale hraniční potoky (nejdřív Pekelský, pak Luční a nakonec Rokytnice) moc procházkám podél hranic nepřejí, a tak jsme se brzy napojili na naučnou stezku "Na cestě k Trojstátí" (odkaz na bližší info zde), která tvoří okruh z města Hranice, nejzápadnějšího města ČR. Trojstátí je místo, kde se setkává Česká republika, Bavorsko a Sasko, tento bod je navzdory svému významu značen nenápadným dřevěným kůlem v hraničním potoce (viz fotka níže). 
Dřevěný kůl v potoce značí místo, kde se setkává ČR, Sasko a Bavorsko
Ašský výběžek byl krátkou etapou, 45 km na jeden a půl dne chůze. Počasí nevyšlo právě letní, vlastně celý víkend pršelo a na léto byla dost zima, ale kombinace lesů, mírných kopečků, obědu v Aši a památek, nemohlo zkazit ani tohle deštivé počasí! 

Příští etapa už bude zase delší. Vyhradili jsme si 9 dní na přechod Krušných hor, od Chebu až do Ústí nad Labem, tak jestlipak těch 200 km zvládneme najednou? 

A co tu máme dál?

Back to Top