Návrat k Systému proběhl a my se vrátili tam, kde jsme v listopadu (taková doba?!) skončili. Mezitím byla Vánoční virózka, lednová sněhová kalamita na Třístoličníku během pokusu o 3. etapu a únorový kousek hranic v Krkonoších. A tak jsme se až teď, na konci března, dostali zpět do Nýrska.
Víkend to byl náročný, vzhledem k veřejné dopravě, kterou jsme se potřebovali dostat na začátek trasy a pak zase zpět, a podmínce, že se nechceme příliš vzdalovat od hranic, jsme vlastně neměli na výběr, a museli jsme z Nýrska dojít až na Rozvadov, přes 80 km od sobotního rána do nedělní 16. hodiny, kdy odjíždí jediný bus, kterým jsme se mohli dostat blíž směrem k Praze.
Vzhledem ke vzdálenosti a tomu, že jsme venku přespávali jen jednu noc, se nám podařilo sbalit se tak, že kromě spacáku a karimatek jsme vlastně neměli v batohu vůbec nic. Jen bochník chleba a kus salámu, jak trampové. :) Nazuli jsme lehké běžecké boty a v 5 ráno v sobotu už čekali na Smíchovském nádraží na vlak. 
Všerubskou vrchovinu jsme proběhli v takovém tempu, že jsme se skoro nestihli ani rozhlédnout. Taky jsme se už nemohli dočkat CHKO Český les, tak jsme uháněli, jak jsme mohli, až jsme konečně doběhli na jeho hranice. 
A brzy jsme narazili na Českou studánku, lesní pramen i s lavičkami na odpočinek.
Nedlouho poté jsme se dostali do jediné národní přírodní rezervace v celém CHKO- NPR Čerchovské hvozdy, které se rozkládají na úpatí nejvyšší hory celého Českého lesa. Vysokánské buky a po zimě špatně schůdné stezky vzbouzí v člověku krásný pocit, že teď jde tou opravdovou přírodou.
Narazili jsme tu také na poslední sníh letošní zimy! Ale tenisky schnou rychle a sluníčko svítilo, tak nám trocha sněhu v botách náladu zkazit nemohla! 
Nejvyšší hora Českého lesa, Čerchov, státe nese stopy po své smutné minulosti, která se na ní podepsala i během 2. světové války i po okupaci ČSR. Mezi zanedbanými a rozpadlými bývalými vojenskými budovami se ale nachází alespoň jedno veselé místo (kromě původní rozhledny, která byla bohužel během naší návštěvy zavřená): bistro s výborným gulášem, po kterém se nám dál šlo jen velmi těžko. (Všem doporučujeme jako skvělý cíl výletu! :) )
Temné lesy střídají občasné mýtinky, a celé oblasti jakoby dodávaly sílu všudypřítomné potůčky a bublající pramínky. Po sněhové nadílce nebyla o vodu nouze a my si mohli na pití vždy brát jen 1 l, možností kde doplnit vodu bylo nespočitatelně. 
Na ostatky železné opony jsme narazili jen náhodou, když jsme sešli z cesty a zvolili cestu přímo lesem.. 
Bez hůlek už nedáme ani ránu, tolik jsme si na ně zvykli, že s nimi chodíme už i na krátké výlety. A to jsem je zpočátku tolik odsuzovala! 
Noc jsme strávili u zříceniny hradu Henštejn, ze které je výhled do daleké krajiny. 
Zabalení v teplých spacácích a na nových karimatkách, jsme zkontrolovali předpověď a vzhledem k jasné noci jsme spali pod širákem. V noci sice bylo okolo 2°C, ale nám bylo krásně. Na turistice je nejlepší ten spánek po ní- usínat hned po setmění a budit se se svítáním, zachumlaní ve spacáku a hned po probuzení na čerstvém vzduchu. :) 
Pár kilometrů po zřícenině ještě vedla cesta po menších stezkách a my si užívali posledních pár "měkkých" desítek metrů na etapě. 
V okolí vesnice Závist (na fotografii výše) jsme si začali více všímat tabulek upozorňující na obce, které zde dříve stávaly. V mapách.cz jich lze najít celou řadu. Často byly vystěhovány a rozebrány v souvislosti s odsunem či s vytvořením hraničního pásma, více info na http://www.zanikleobce.cz/. Dnes už po nich zbyly jen louky, na kterých jsou sotva patrné jejich základy zarostlé trávou. 
Zbytek dne už vedl po cyklo stezkách, a tedy buď sypanou cestou anebo asfaltem, ale to neměnilo nic na kráse okolní krajiny.
Cesta stále vedla vzrostlým lesem a dálnici jsme uslyšeli jen pár desítek metrů před tím, než jsme ji narazili na most vedoucí přes ní. Jakoby tam ani nepatřila. Hraniční přechod Rozvadov zná téměř každý a téměř každý tudy někdy jel. Ale vůči těm hlubokým a klidným lesům, kterými jsme procházeli to byl takový kontrast, že jsme si připadali během jejího přecházení až nepatřičně.
V Rozvadově jsme už ani nefotili. Obyčejná hezká vesnička zničehonic narušená stavbami kasín, heren a night klubů.. doběhli jsme na bus přesně na čas, už se těšili až si sedneme a za pár hodin už budeme doma na gauči. Nožky přeci jen ušly pořádný kus cesty a už se jim nechtělo udělat ani krok. 
Info nakonec: 
- cesta Praha-Nýrsko trvá cca 3 h, s přestupem v Klatovech, stojí cca 250 Kč
- cesta Rozvadov-Praha trvá cca 3 h, s přestupy v Boru a Plzni, stojí celkem cca 250 Kč
- spojení k hranicím není vždy právě nejfrekventovanější, proto je nutné dávat si pozor na jízdní řády a vše si předem naplánovat

Mapka: 
- naše trasa lze najít na tomto odkazu: https://mapy.cz/s/3qFPm

A co tu máme dál?

Back to Top