Stejně jako se říká, že třetí den na horách bývá kritický, tak i 3. etapa taková byla a maličko se nám bránila! 



Pokus 1
Původní plán byl tento: https://mapy.cz/s/3fd7j - vyrazit mezi vánočními svátky z Nýrska a dojít až na Rozvadov. Plány nám ale změnila sváteční chřipka a my místo zdolávání hranic leželi doma a koukali na pohádky... 
Pokus 2
Náhradní plán tedy byl vyrazit po Matějově zkouškovém na připravenou trasu. Ale sněhové podmínky nás zlákaly plán změnit- zkusíme kus hranic přeběžkovat! Otočíme směr a vyrazíme z Nového údolí, přes Třístoličník až na nouzové nocoviště u Plešného jezera, a postupně až k Lipnu nad Vltavou! Plán to byl smělý, ale tak úplně nevyšel. Podle předpovědi nemělo být úplně skvělé počasí, ale toho jsme se nezalekli. V Novém údolí jsme vystoupili z vlaku, nazuli běžky a vyrazili po naší trase. Stopy ale byly často zasněžené a jakmile jsme se odtrhli od silnice, brodili jsme se čerstvou nadílkou sněhu.. Večerní výstup na Třístoličník byl výživným, ale rozhodně také jedinečným zážitkem!
Noc jsme strávili ve stanu u chaty na vrcholku Třístoličníku, provozovatel chaty na vrcholu se nad námi slitoval, a dovolil nám postavit stan u parkoviště. Led s námi ale při stavbě příliš nespolupracoval, Matěj nakonec zajistil stan pomocí běžek a popelnice, vynalézavost byla potřeba! V noci sice foukalo, ale zabalení ve spacácích a na teplých karimatkách nám bylo hezky. Jen jsme přemýšleli jak budeme postupovat dál..
Ráno jsme zkusili pokračovat, ale všechny cesty byly zasypané sněhem a mlha byla tak hustá, že bylo vidět jen na pár metrů. Následovat slepě GPS by nebylo právě to, pro co jsme sem přijeli. Nikdy jsme na Třístoličníku nebyli a vrcholová stezka na Plechý bude jistě krásná! A tak jsme se rozhodli hřeben nechat na lepší počasí a opět sestoupili dolů do Nového údolí, zkusíme štěstí příště! Snad už nám příště počasí, a hlavně ty výhledy, půjdou trošku naproti! ;) 
Nejspíš tedy nebudeme porušovat můj oblíbený Systém a budeme pokračovat z Nýrska přes Český les! 
Etapa 3 !!! 

Horní malá úpa-velká úpa
Takže Systému jsme se nedrželi. Využili jsme toho, že jsme měli domluvený třídenní výlet do Krkonoš, a tak jsme dva dny vyčlenili na překonávání hranic- trošku jsme si zašli, ale jak bychom mohli z cesty okolo ČR vynechat náš nejvyšší vrchol, Sněžku?! 
Letos nastala naše sněžnicová premiéra, nikdy jsme neměli příležitost, a tak jsme se rozhodli je zkusit. Netušili jsme, jak moc těžce nebo lehce se nám v čerstvém sněhu půjde, ani jak rychle budeme postupovat. Ale po tomhle jediném dni jsme tomu naprosto propadli, a hned po návratu začali vybírat jaké sněžnice koupíme na příští zimu, musíme je mít! 
V Horním Maršově jsme tedy navštívili půjčovnu, vyčkali na autobus do Horní Malé Úpy, uvázali se do sněžnic a vydali se po červené trase rovnou na Sněžku. Předpověď nevypadala příliš příznivě (je zajímavé, že kdykoliv jsme v zimě chtěli vyrazit anebo vyrazili, pokaždé jsme si vybrali ty mlžné a větrné dny...), měl být silný vítr, trošku sněžit a neměla se nám vyhnout ani mlha. Ale kdy jindy, když ne teď?! 
Stezka byla zasypaná čerstvým sněhem a protože všichni raději využili sněhu na sjezdovkách, byli jsme ten den první, kdo závějemi prošlapával cestu. V lese bylo ticho a bezvětří. A se sněžnicemi se šlo krásně. Žádné brodění po pás ve sněhu jakého jsme si užili posledně!
Červená trasa pokračovala lesem až k chatě Jelence, kde jsme konečně opět narazili na náš oblíbený, Mou vlast spojující motiv, znak "POZOR! Státní hranice!"! 
Až za Jelenkou pomalu začínal mizet les, a my se během strmějšího stoupání dostali až na zmrzlou holou pláň, kde se do nás vítr opíral čím dál víc a přibývalo i mlhy. 
- Matěj naznačuje, kde by asi tak mohla být ta Sněžka, v orientaci mu dost napovídá tyčové značení zimních tras
- sice s namrzlými bundami a ve větru cca 20 m/s, kde jsme měli problém i zaostřit a chvíli se nekymácet na vyfotografování, ale zabalení od merino vrstev až po bundu Hannah Render a dámskou Hannah Rendeza pořád spokojení a v teple. Bundy s námi zatím zažily letní bouřky, i podzimní deštíky a teď i pořádnou zimní fujavici. Pokaždé nás podržely. Nepromokly, neprofoukly a my vždy mohli jít spokojeně dál. :)  
Čím výš jsme ale byli, tím víc vítr sílil. A na rozcestníku, mezitím co si s námi poryvy větru pohazovaly ze strany na stranu, jsme se rozhodli opustit červenou trasu a státní hranici, nechat vrchol Sněžky jiným, a dál pokračovat po zelené trase schovaní za hřebenem. Vítr se zmírnil a my postupovali dál podél tyčového značení. 
- skoro stejně oblečení, jen já mám navíc v teple i zadek! Tyhle zateplené sukně se mi vždy zdály spíš jako taková outdoor móda, ale když jsem jí teď zkusila, nemůžu si jí vynachválit :) Hannah Calathe
A pak se stala neuvěřitelná věc!! Na chvíli se vyjasnilo! V to jsme ani nedoufali! 
Sestup byl pohodový a mírný, vítr v zádech jsme vyměnili za slunce, a sypali si to dolů po žluté stezce až do Velké Úpy na autobus a zpět do tepla chaty, kterou jsme tentokrát zvolili jako nejlepší variantu přespávání. Zmrzlí a vděční, že nemusíme vařit, jsme jen zhltli Kasulet od EM a usnuli jak mimina.. 13 kilometrů a sedřelo nás to jak v létě kilometrů 40! 
Horní maršov-Horní malá úpa
Druhý den jsme se rozhodli opět zkusit běžky a doufali, že uspějeme lépe než na Šumavě! Horním Maršovem, odkud jsme vyráželi, prochází Krkonošská magistrála, která vede až do Horní Malé Úpy, kde jsme začínali včerejší sněžnicový výlet. A tak jsme mohli oba úseky propojit v jedinou etapu. Po Krkonošské magistrále jsme ale vystoupali asi jenom půl kilometru, a vzhledem ke stavu stopy (poslední dny se střídalo sněžení a oblevy) a podkluzování běžek (pravda, že ve výběru vosku a technice voskování máme co dohánět!), jsme se rozhodli Magistrálu opustit a vydali se raději Rýchorskou cestou, kde byla stopa paradoxně v lepším stavu. Tak jsme sjeli (dokonce i bez pádu!) až do Dolních Albeřic, běžky hodili na rameno a šlapali silnicí skrz Horní Albeřice, a těsně za nimi se opět napojili na Krkonošskou magistrálu. 
Počasí nám sice úplně nepřálo a většina dne byla zahalená v mlze, ale to taky mělo své kouzlo. 
Během dne jsme mj. objevili velkou výhodu sněžnic oproti běžkám- na běžkách se o hodně snáz padá. Na fotce výše je Matěj zachycen těsně po pokusu o předvedení, dle jeho slov, profesionálního běžeckého odpichu. Nejsem si jistá, jestli má ten odpich končit obličejem profesionála ve sněhu, ale Matěj mi ho přesně tak předvedl. :) 
Na rozcestí U Lysečinské boudy, kde se střetává červená trasa, po které jsme šli, a zelená trasa, která vede přímo po hraniční stezce, nás moc zamrzelo, že na běžkách by zelená představovala boj, který by nám připomínal minulý pokus na Šumavě. Matěje to do hraničních lesů táhlo moc! 
Ale odolali jsme a pokračovali dál po červené, kde se konečně začínala rýsovat krásná stopa a konečně nám lepil vosk jak měl! 
Až jsme se po posledních pár kilometrech pozvolného stoupání dostali až do Horní Malé Úpy, odkud jsme předešlý den začínali, a tím zakončili další krátký, zato krásný, úsek hranic. Škoda, že na sněžnice už příště nejspíš nebude počasí! 
Info nakonec: 
- tentokrát jsme zvolili ubytování v chatě kousek od Horního Maršova, který nám posloužil jako taková základna: první den jsme z něj vyjížděli autobusem do Horní Malé Úpy a využili půjčovnu a druhý den se v něm napojili na Krkonošskou magistrálu
- cesta Horní Maršov-Horní Malá Úpa trvá cca 30 min , stojí cca 50 Kč
- cesta Velká Úpa-Horní Maršov trvá cca 15 min, stojí cca 50 Kč
- půjčovné za sněžnice na jeden den vychází na 200 Kč, doporučujeme si nezapomenout hůlky (jako jsme je zapomněli my) a v případě větrného počasí i lyžařské nebo jiné ochranné brýle

A co tu máme dál?

Back to Top